Dnes jsme se s Klárkou odhodlaly (resp. já jsem se odhodlala) dojít k panu doktorovi píchnout náušnice. Naštěstí to nebylo tak hrozné, jak jsem se obávala, protože Klárka je statečnější než já. Sice bylo srdcervoucí řvaní, ale svačinka v čekárně to přebila.
O víkendu jsme navštívili Müllerovce. Emmička a Tobík mají spoustu hraček, o kterých se Klárce zatím ani nesnilo, tak se jí hrací autíčko celkem líbilo. Emmička je nadšená chůva, i když po chvilce už ji bolela ručička (Klárka už se pěkně pronese).
Podědili jsme jídelní židličku, v níž mohou být i ještě nesedící děti. Je skvělá a Klárka z ní má krásný výhled, takže je spokojená. Myslím, že z fotek je to docela vidět. 🙂
Nejvíc fotek mám, když malá spinká, protože je hroozně roztomilá, pokud je vzhůru, tak si povídáme, zpíváme a děláme přesně takový ty hrozný kraviny, o kterých jsem si myslela, že nikdy nebudu dělat. Jo, i šišlání to obsahuje. Večer v postýlce Klárka usíná nejradši takhle s méďou naraženým na obličeji.
Vzhledem k tomu, že pár dní už bylo docela chladno, přinesla nám babička krásně pošitej zimní fusak. Hezky splňuje Klárčinu potřebu mít něco naraženýho v obličeji, když spí.
Kojení v zimě je taky supr – připadám si, jako když kojím hromadu dek, ale hlavně je teda kosa, že jo.
Na závěr jedna rada:
Tak zas příště.