13. 7. 2020. Pondělí. Filda odjel pracovat někam ke Karlovým Varům brzy ráno, aby nebyl moc blízko. Já jsem jela s našima makat na Chvojen. Odvezli jsme pár koleček sutě (jen pár, vážně), mamka se pustila do úklidu garáže. Přijela i ségra s Emmičkou a s Tobiáškem, dali jsme si procházku a nakonec jsme všichni zajeli na zmrzlinu. Prostě pohodový prázdninový den. Když jsem přijela k večeru domu, dala jsem si sprchu. Při vylézání z vany jsem cítila, že se něco děje, ale myslela jsem, že se jedná o planý poplach. Že si lehnu a bude to dobrý. No.. Lehla jsem si a opravdu to bylo dobrý. Dokud mi nepraskla voda.
Vylítla jsem z postele (aby to nebylo na posteli, to dá rozum) a skočila jsem znova do vany. Rychle jsem vytočila Fildu, ten naběhl do auta a frčel. Potřebovala jsem se ale nějak dostat do nemocnice. Napadlo mě, že bych se odvezla, jen mi to přišlo trochu šílené, tak mě nakonec odvezla ségra s Kájou. Kája prý doufal, že už ho podobná cesta do nemocnice nečeká.
V nemocnici už to šlo ráz na ráz. Napojili mě na monitor a dali mi k dopsání papíry – samozřejmě jsem je neměla vyplněný, když jsem ještě rodit neměla, takže jména jsem vyplnila jen já. Zjistili, že je čas. Převlékla jsem se a šla si lehnout na přípravnu. Vzhledem k tomu, že malej nezmar byl koncem pánevním, doporučili mi císařský řez. Nicméně bylo potřeba, abych ještě trochu vytrávila (asi toho buřta a pivo, co jsem měla na Chvojně), a tak mi začaly kontrakce. Cévkování k tomu je výborná záležitost. Anesteziolog ale ocenil, že mám do 100 kg, což mě celkem potěšilo.
Když už mě chystali na sál, přilítl Filda. Dal mi pusu, kterou nikdy nezapomenu. Já mu jen stihla říct, že se bojim. To ti asi moc nepomohlo, viď? A už mě vezli. Na sále to byla pohoda. Hlavně potom, co mi píchli oblbovák, to byla úleva. Nebyli jsme si úplně jisti, jestli to bude kluk nebo holka, tak jsme se s doktorem domluvili, že mi hned řekne, jestli je to Klárka nebo Šimon. Když ji vytáhli, řvala jak tur. „Maminko, je to Klárka!“ Ukázali mi ji (malinkej ječící uzlíček) a sestřička ji šla umýt a zabalit. Já jsem taky řvala, dojetím. Přiložili ji na mě, chvilku jsme se mazlily, pak ji odnesli za tatínkem. Šití probíhalo klidně. Hráli Joan Jett – I love rock’n’roll, takže jsme si k tomu i zazpívali. Dokonce i nějaký vtípky na Babiše jsme si řekli.
Na pokoji čekal Filda s Klárkou. Nádhera. Malá se trochu napapala a usnula, pak ji odvezli. Filda byl s námi asi do půlnoci, odjel se trochu prospat. Myslím, že tu noc jsme moc nespali ani jeden. Já teda kvůli tomu, že mi každou hodinu měřili tlak. A taky kvůli vedru. A hlavně taky kvůli malý, protože jsem na ni furt musela myslet.
Zdá se to nezapomenutelný, ale já jsem si to tady raději napsala. Znáte mě.
